Vernisáž výstavy Jindřich Richter Cíkánská komunita na fotografiích
Vernisáž proběhla 22. října 2009 od 17.00 hodin.
Z výstavy Cikánská komunita na fotografiích
Jindřich Richter o sobě
(*1937)
Pocházím z Ryšína na Rakovnicku ze zemědělské rodiny. Po základní škole bylo rozhodnuto vykonavateli tehdejšího politického režimu, že nebudu moci studovat ani se vyučit, ale budu muset pracovat v zemědělství. Během desetiletého nevolnictví v JZD jsem alespoň vystudoval večerní průmyslovou školu strojní s maturitou. Posléze se mi podařilo odejít se stavební firmou do Prahy.
Tady jsem se začal hlouběji zajímat o fotografii, kterou jsem zájmově dělal od 13 let. Zprvu jsem navštěvoval Klub fotografů amatérů v Praze Žižkově a v létech 1972-1974 Vyšší školu fotografie v Praze u Jána Šmoka. Současně jsem absolvoval dálkovou Školu výtvarné fotografie v Brně u K. O. Hrubého. V roce 1981 jsem rovněž vykonal závěrečnou zkoušku z oboru fotograf.
Zpočátku jsem fotografoval při zaměstnání, později na volné noze. Externě jsem přispíval do časopisů Technický magazin, Gramorevue, Vlasta, Chatař, Včelařství a dalších. Pro ČTK Pressfoto jsem fotografoval krajinu a architekturu, technickou a propagační fotografii pro různé instituce.
Po ukončení aktivní činnosti jsem se vrátil zpět do rodné obce a svůj zájem o fotografii realizuji ve fotoklubu Amfora v Rakovníku.
Z řady účastí na domácích soutěžích a výstavách uvedu dvě významnější ocenění: 1. cena v soutěži „Romové v práci a odpočinku” v roce 1972 a 1. cena v soutěži k 50. výročí Československého rozhlasu v roce 1973.
Ze Zahraničních účastí je to EUROPA 75, 77, 79, FOTOSPORT 74 a Bienále International 82. Vše ve Španělsku. VENUS 75 a 78 v Krakově, Polsko. Exhibition international v Edinburgu, Skotsko. Na Photo - univers 77 ve Francii jsem získal cenu prefekta ve Versailles.
Jindřich Richter o výstavě
Cyklus snímků z cikánské vesnice pod Vihorlatem započal v roce 1970 docela obyčejnou návštěvou přítele z mládí, v Rakovníku tehdy populárního Zdeňka Polívky, působícího v Humenném. Cestou Jindřicha nasměrovaného k Šíravě zaujala nevšední osada v blízkosti silnice. Vystoupil, sáhl po foťáku, ale pár mládenců s kameny mu naznačilo, že tentokrát se asi fotit nebude. Odejel a večer se s příhodou u Polívků svěřil. A jak už to někdy bývá, potkalo ho štěstí. Paní doktorka Polívková byla totiž „obvoďačkou“ pro tuto pozapomenutou a po svém si žijící komunitu. Druhý den se tedy do tábora vydali ve dvou a zázrak se konal, byli přijati víc než přátelsky. Objevili dokonce stařenku, u níž věk šel leda odhadnout a podle paní doktorky byla nejmíň stoletá. Mladí Romové pracovali v nedalekém zemědělské družstvu a ti ještě menší pásli ovce. Z nedůvěry se zrodilo přátelství. A když Jindřich odmítl cigaretu, že si nanejvýš někdy večer potáhne z dýmky, stála před ním v okamžiku řádně nacpaná fajfka. Nezůstalo pochopitelně u jedné návštěvy, u jednoho fotografování, a tak vznikl cyklus fotografií „Cikáni pod Vihorlatem“.
Fotograf Jindřich Richter při úvodním slovu k výstavě
Fotograf Jindřich Richter provádí návštěvníky výstavou